Přeskočit na obsah
Pole a meze ve střední části přírodního parku Radotínsko-Chuchelský háj u Prahy
Praha, ČR

Radotínsko-Chuchelský háj

4,6 (2 856 hodnocení)
Pavel Hrdlička · CC BY-SA 4.0 · Wikimedia Commons

Přírodní park na jihozápadním okraji Prahy se táhne podél Vltavy a Berounky od Barrandovských skal až k Radotínskému údolí a navazuje na chráněnou krajinnou oblast Český kras. Je to jedno z přírodovědně nejcennějších území Prahy, roste tu přes šest set druhů vyšších rostlin a uvnitř leží celá řada chráněných území včetně Chuchelského háje a Lochkovského profilu. Vápencové lomy tady odkryly geologické profily se zkamenělinami prvohorních živočichů. Kromě přírody tu ale najdeš i lesní zookoutek s domácí faunou, dětské hřiště, stánek s občerstvením a vyhlídku nad Malou Chuchlí.

1990
vyhlášení parku
894,4 hektaru
rozloha dnes
přes 600
druhů vyšších rostlin
zdarma
vstup
Co uvidíš

Co tě čeká

01

Lesní zookoutek nad Malou Chuchlí

Malá zahrada se zástupci domácí lesní zvěře, u ní posezení, stánek s občerstvením a naučné cedule ke stromům. Pro děti je to hlavní cíl.

02

Vyhlídka nad Malou Chuchlí

Od kostelíka svatého Jana Nepomuckého vede cestička na skalní vyhlídku s rozhledem na Prahu a údolí Berounky.

03

Barrandovské skály

Skalní výchozy nad Vltavou v severovýchodní části parku, kde jsou odkryté silurské a devonské vrstvy. Dnes jsou zčásti zarostlé akátem.

04

Radotínské údolí

Hluboký zářez s přítoky Radotínského potoka, skalními útvary a opuštěnými lomy, které se pomalu vracejí přírodě.

05

Skalní stepi a květena

Kavylové trávníky, které se ve větru vlní jako moře, k tomu bělozářka liliovitá, kosatec, třemdava bílá nebo dřín obecný.

06

Naučné stezky

Sítí cest vedou trasy s informačními tabulemi o geologii a přírodě. Území je oblíbeným cílem odborných exkurzí vysokých škol.

Radotínsko-Chuchelský háj nabízí

Občerstvení
Děti a rodiny
Dětské hřiště

Kdy se vyplatí přijít?

Park je volně přístupný po celý rok, nemá bránu, otevírací dobu ani vstupné. Zookoutek a stánek s občerstvením nad Malou Chuchlí mají vlastní režim, ten si před cestou ověř zvlášť.

  • Nejchozenější trasa vede z Malé Chuchle lesem k zookoutku, hřišti a stánku. Kus cesty se dá zvládnout i s kočárkem, ale začíná pořádným stoupáním
  • Od kostelíka nad Malou Chuchlí vede pěšina na skalní vyhlídku, odkud je podle návštěvníků vidět desítky kilometrů daleko
  • Cesty jsou po dešti bahnité, hodí se pevné boty. Terén je členitý, pořád se chodí do kopce a z kopce
  • V Chuchli se podle recenzí špatně parkuje, jednodušší je dojet městskou dopravou
  • Velká část území je chráněná, drž se cest a nech zkameněliny i chráněné rostliny na místě
  • Nejhezčí je jaro, kdy kvetou dymnivky a na skalních stepích koniklec luční, dřín a kosatec

Co říkají návštěvníci

Shrnuto z 2 856 recenzí

Nejčastěji sem lidé chodí za tím, že je to kus opravdové přírody uvnitř Prahy. V recenzích se opakuje klid, listnaté lesy, členitý terén a pocit, že člověk vůbec není ve městě. Hodně návštěvníků míří k lesnímu zookoutku nad Malou Chuchlí, který chválí jako malý, ale hezký, a oceňují, že jsou v něm zvířata z českých lesů. K němu patří dětské hřiště s pískovištěm, altány a stánek s občerstvením, kde lidem sedla i obsluha. Často se zmiňují naučné tabule, studánka s kaplí a skalní vyhlídka od kostelíka.

Kritika je ojedinělá a míří různými směry. Jeden návštěvník ostře odsuzuje malé a nepodnětné klece v zookoutku, jiný popisuje, jak území poškozuje těžba, zástavba, jízdy v terénu a odhozené odpadky. Objevuje se i poznámka na bahnité cesty po dešti, na to, že se v Chuchli špatně parkuje, a že na oblíbené trase u zookoutku bývá hodně lidí. Stánek je jen stánek, párek v rohlíku a limonáda.

Chválí Vytýkají · velikost = jak často se opakuje
Lesní zookoutek 13 Klid a příroda v Praze 12 Procházky a lesní stezky 12 Občerstvení u zookoutku 9 Dětské hřiště 8 Vyhlídka nad Malou Chuchlí 4 Bahnité cesty po dešti 1
Od roku 1846

Historie

Území se hospodářsky využívalo velmi dlouho a jeho podobu určilo dávné odlesnění, dlouhodobá pastva a těžba kamene. Právě pastva vytvořila stepní a luční teplomilná společenstva, kvůli kterým je oblast dodnes cenná. Jak vypadal Chuchelský háj v polovině devatenáctého století, ukazuje obraz Rudolfa Kellera z roku 1846, a háj si od té doby uchoval téměř nezměněnou podobu. Na Barrandovských skalách byla tehdy bohatá suchomilná vegetace, dnešní akátová výsadba jejich hodnotu snížila. Zásadní změnu přineslo zalesňování v druhé polovině devatenáctého a na začátku dvacátého století, po kterém stepní a luční společenstva postupně mizela. Reliéf navíc změnilo budování dopravního koridoru mezi Prahou a Chuchlí.

1846

Podoba háje na Kellerově obraze

Obraz Rudolfa Kellera zachycuje Chuchelský háj v podobě, která se dochovala téměř beze změny, jen okolí kostelíka zarostlo.

1990

Vyhlášení přírodního parku

Park vzniká s rozlohou přes tisíc tři sta hektarů jako ochrana svahů údolí Vltavy a Berounky od Barrandovských skal po Radotínské údolí.

2006

Holosečné těžby

V letech 2006 a 2007 zasahují do lesních porostů holoseče, které patří spolu s výsadbou nepůvodních dřevin k hlavním ohrožujícím faktorům.

2014

Zmenšení parku

Hranice se upravují tak, aby se nepřekrývaly s chráněnou krajinnou oblastí Český kras, kde platí vyšší stupeň ochrany. Rozloha klesá na 894,4 hektaru.